DOS /RAS Extréme Slovinsko 2008 aneb poprvé absolutní spokojenost...

( Mistrovství Evropy v ultramaratónu, POSTOJNA 8.-11.5.2008, 1216km, převýšení cca 14 000m, limit pro dojetí 69h )

www.dos-extreme.si DOS Extreme Mapa závodu

11.5.2008

... pokračování


Konečně se oteplilo a já se poprvé dokonce oblékám do krátkého. Je sice jen 20 °C, ale sluníčko pálí. Neustále jsem ve skvělém rozpoložení, ale během pár kilometrů dojde k razantní změně. Ani ne tak nálady jako spíš stavu organismu.
Okolo dvanácté hodiny vyrážíme dál. Stále ještě jsem plna nadšení a jistoty, že teď už to "dopadne". Ale u tohoto závodu platí stoprocentně, že dokud neprojíždíš cílem tak prostě hotovo není!
Plna euforie najíždím do vlastně posledních těžkých stoupání závodu. Před námi je 7 kilometrů s převýšením asi 400m. Čili "normální" stoupání, ale pokud člověk nemá v nohách 1111 kilometrů... Nakonec průměrná rychlost 12,5km/h...
Asi v polovině stoupání po masovém focení od doprovodu , najednou dochází ke zlomu. Během pár okamžiků pociťuji výrazné fyzické vyčerpání. Mám dost! A hlavně přestávám absolutně vnímat realitu. Neustále mám pocit, že jedeme znovu tím samým místem, že se točíme na místě, případně že jedeme špatně... A nebo, že už jsme daným místem projížděli...Nedostatek spánku se prostě společně s únavou projevuje naprostou neschopností zpracovávat informace a podněty z okolí. Vůbec neřeším, jestli stíháme, kde jsme a kolik vlastně zbývá...Je to prostě situace, kdy jsem úplně mimo a mám třeba problém vyhodnotit i co znamená červená na semaforu...
Asi v polovině etapy zastavuji a kritickou situaci řešíme nejprve pomocí gelů a coly. Prostě se s Pavlem snažíme dostat co nejrychleji do těla co nejvíce jednoduchých cukrů. Protože nemám vůbec žádné žaludeční obtíže není ani problém, samozřejmě postupně, několik gelů za sebou. A ve druhé fázi přichází na řadu Gutar, Speed... Moc neřeším, co dostávám a Pavlovi věřím.
Do konce zbývá už jen asi 80 kilometrů! Je to strašně blízko a zároveň hrozně daleko. Ale po zmíněné kůře se vzpamatovávám a opět zrychlujeme. Přestože jedeme neustále proti citelnému větru. Malinko se postupně zlepšuje i moje vnímání světa. Na závěr etapy 4kilometrové stoupání mě už opět zastihuje psychicky nahoře. Opravdu se nešetřím a makám, co to v daný okamžik jde. Jsme nahoře a euforie se opět zvyšuje. Čeká na nás posledních 40 kilometrů!
TS 11 Črnomejl-Nova vas, 87km, převýšení 1350m, doba jízdy 3:58.

Ihned po mém podpisu na kontrole pokračujeme dále bez jakéhokoli zastavení a následuje naprostá euforie směrem k cíli. Ještě je na mě voláno cosi o opatrnosti v dosti divokém sjezdu, ale já nic neřeším a naprosto vrchovatě si užívám závěr závodu! Jedeme z mírného kopce a kromě toho hodně po větru.
Pavel i přesně na mě volá co dělám: užívám si absolutní emoce, ukápne i pár slz, ale je to opravdu těžko zvládnutelné. Po tak obrovských problémech, které jsme řešili s kolenem už od dvoustého kilometru! Je pro mě skoro neuvěřitelné, že se nám podaří dojet do cíle!
Po pár kilometrech se ke mně přidává úplně neznámý cyklista a fandí, co to jde. Je to strašně milé a povzbuzující!
Hlavou mi letí plno myšlenek a i přes ohromnou únavu si závěr opravdu vychutnávám. Loni po RAAMu jsem už skoro nevěřila, že tyto okamžiky zažiju. A zároveň hodně problikává hlavou myšlenka co dál...Je jasné, že mě čeká řešit neustále oddalovaný problém s kolenem...
Poprvé zažívám, jaké to je když celý tým funguje téměř na jedničku a i to, co dokáže udělat zkušený sportovní lékař v týmu. Tak nějak vnitřně cítím, že Pavel byl tím, kdo celý závod ukočíroval. Jak po té nejdůležitější, zdravotní stránce, tak i časově naprosto bezchybně. A to první problém nastal opravdu brzy a v tu chvíli jsem vůbec nevěřila, že budeme schopni dorazit do cíle! Opravdu klobouk dolů, protože i on i přes své zkušenosti asi viděl takovouhle několikadenní nonstop zátěž poprvé. Ale i ostatní v týmu naprosto skvěle plnili své úkoly a patří jim velké díky.
Malinko se nám daří zabloudit i v poslední 39 kilometrové etapě . Ale to už vůbec nic nemění na mém rozpoložení. Konečně cedule Postojna a ještě malinké překvapení na závěr v podobě většího stoupání v serpentinách. Takže poslední kopec: 5km a 150 m převýšení. Asi v polovině se k nám přidává "neznámý Čech" a fandí a pomáhá i s navigací. Díky moc.
Poslední kontrola:
TS 12 Nova vas-Postojna, 39km, 405 metrů převýšení, čas jízdy 1:31.

Podpis a uzavírá se i můj "časový účet"závodu. Celkem 1215km (s blouděním) a hrubý čas 68:12 (čistý 52:54 - až když Polar ukázal toto číslo, tak jsem si uvědomila jaký fantastický výkon jsme podali! A jak obrovská škoda je problému s kolenem...) a převýšení 13 675metrů!!
A nyní už před námi jede pořadatelské vozidlo a klesáme do samotného cíle v Epicentru v Postojne. Celé město fandí a to jsou neopakovatelné okamžiky a obrovská a asi největší odměna za nekonečnou dřinu, kterou máme za sebou. Poslední zatáčka a v cílovém prostoru už je neskutečné množství lidí. Hned po mém dojezdu totiž následuje vyhlášení vítězů a já mám tak paradoxně jako poslední, kdo dokončil v limitu, naprosto vyjímečnou atmosféru dojezdu!
Celkem odstartovalo 50 startujících, do cíle dorazilo 33.
Ihned následuje vyhlášení, ale bohužel jen ve slovinštině. Ale já stejně sotva stojím na nohách a moc nevnímám. Tak nějak ho jenom absolvuji.
Spíš si se všemi členy týmu užívám radost. Ale tak nějak vnitřně. Prostě maximální vnitřní uspokojení. Po dojezdu jakoby tělíčko řeklo po 68 hodinách soustředění dost a úplně cítím, jak jsem bez energie, vyždímaná. Nejsem schopna ničeho...Sotva stojím a snažím se fungovat aspoň trochu...A hrozně se těším až se dostaneme alespoň chvíli na pokoj hotelu. Což se mi docela rychle splní, následuje SPRCHA a postel. Nicméně nejsem s to usnout. Stejně kolem 2 hodiny v noci vyrážíme domů. 800 kilometrů v autě je pro dost zdevastované tělo očistec. A postel mě čeká až v pondělí večer, tedy po 4 téměř bezesných nocích! Spíš než spaní bych to nazvala bezvědomí! 16 hodin o sobě vůbec nevím...
 

VÝSLEDKY + (oficiální podoba výsledků)

Muži:

Ženy:

SPONZOŘI:

STATISTIKA ZÁVODU:

A NA ÚPLNÝ ZÁVĚR:

A NA ÚPLNÝ ZÁVĚR PODĚKOVÁNÍ CELÉMU TÝMU,KTERÝ SE O MĚ NAPROSTO FANTASTICKY STARAL! PAVLOVI HOMOLKOVI, ALČE FRIDRICHOVÉ, EDOVI PUDILOVI, VLÁĎOVI KOPLÍKOVI, PETRU BIČIŠTĚ I JÍROVI HLEDÍKOVI! VŠEM PATŘÍ OBROVSKÝ DÍK ZA OBĚTAVOST A NEÚNAVNOU PRÁCI BĚHEM ZÁVODU!
A SAMOZŘEJMĚ OBROVSKÝ DÍK VŠEM UŽ JMENOVANÝM SPONZORŮM, BEZ KTERÝCH BY TO TAKÉ SAMOZŘEJMĚ NEŠLO.
DÍKY I VŠEM, KTEŘÍ MI PŘED I PO DOJEZDU NAPSALI POVZBUDIVÉ SMS!

Pod čarou:

Pro mě zatím zcela jasně vrchol ultramaratónské kariéry!

Polar: 10.etapa 11.etapa 12.etapa