. . : :   H a n k a   E b e r t o v á   : :
 
: :   U l t r a m a r a t o n   : : . .
 
 
 
 
..:: Prezentační fotky ::..
 
..:: Počet přístupů ::..
79168
 
 DOS RAS 1

 

DOS RAS EXTREME Slovinsko 2010 aneb životní vítězství v nejtěžším závodě života aneb

48 hodin v dešti...

(  Postojna, 13.-16.5.2010, 1231 km, převýšení 14 000 metrů, limit pro dojetí žen 72:00)

 trať závodu:

Obměněný tým od loňska, který jak už dopředu prozradím, odvedl fantastický výkon a bezchybnou práci:

MUDr. Pavel Homolka - lékař, psycholog:)
Alča Fridrichová - veškeré jídlo, oblečení a podpora psychická
Kuba Charvát - vedoucí týmu,řidič, navigátor, mechanik
Petr Janouš - fotograf, řidič, navigátor
Lucka Skřivánková - fotograf, skvěle se doplňující s Alčou co se jídla týče, řidič
Petr Stibůrek - řidič, navigátor

 

11.5.2010

Nastal den D a já naposled balím směr Slovinsko, směr DOS. Určitě můj nejoblíbenější a zároveň podle mě nejtěžší ultramaratón, který naprosto přesvědčivě vyčnívá atmosférou i organizací! Slovinci jsou národ, z jehož středu vyšel nejlepší ultramaratonec světa Jure Robič a je to v celé zemi na každém kroku i během závodu vidět. A tak vůbec není náhoda, že DOS RAS Extreme se stal pro mě hlavní metou v posledním závodním roce kariéry. Doplní ho nový rakouský ultramaratón: Race Around Austria, který sice zatím nemá takové jméno a historii, ale parametry jsou ohromující: 2160km, převýšení 28 760 metrů a limit 166 hodin pro ženy!

Celá letošní zima byla co se týče tréninku očistcem, ale nakonec vynucená jízda na trenažéru se pro mě stala základem k fantastické formě v tomhle roce. Vše potvrdily i zátěžové testy u MUDr. Pavla Homolky v Brně v nemocnici u svaté Anny. Ale nejistota před výkonem zůstává vždy a to platí v případě ultramaratónu 100%. Vlivů je strašně moc a pouze forma, byť špičková, nemusí být tím co rozhodne.

Ultramaratón není jen trénink, ale zároveň komplexní logistická záležitost a hlavně je nutné zázemí skvělého týmu! A to já mám a jak se později ukáže, je to společně s mými dlouholetými zkušenostmi to, co rozhodne. To co všechny závodníky nakonec ve Slovinsku totiž čekalo, si nikdo nedokázal dopředu představit ani v nejčernějším snu.

Ještě včera jsem absolvovala klasické předzávodní testy u MUDr.Pavla Homolky v nemocnici a po závodě bude následovat to samé. Získané údaje jsou naprosto vyjímečné a asi málokdo z lékařů se jimi může pochlubit. A mě zajímají samozřejmě také.

Co se týče balení a dopravy na závod, tak nic nevymýšlím a jako každy rok vyrážíme z Prahy dopoledne do Brna do mého stálého brněnského azylu sponzorské firmy Atex. V Brně také  obdržíme od dalšího letošního sponzora firmy Starobrno sponzorské pivo FRÍÍ a odpoledne nakupujeme. Tentokrát vše probíhá pod dozorem majitelky firmy Atex Alči Fridrichové a Petra Stibůrka a zbytek týmu Petr Janouš, Kuba Charvát a Lucka Skřivánková doráží k večeru. A poměrně zoufale co se týče místa vše balíme do Petrova Transportera a do Oktávky druhého Petra:). Jak může někdo jet s jedním osobákem nyní už moc nechápu...

Z Brna vyrážíme okolo 23tí hodiny, když naloďujeme posledního člena Pavla Homolku.

12.5.2010

 Naprosto pohodová, téměř bezproblémová cesta a těsně po sedmé jsme v Postojné. Slovinci teda zamakali a vše je krásně opraveno. Bohužel počasí se už teď příliš přívětivě netváří a to netušíme, že vše bude daleko horší. Během chvíle dostáváme pokoje a zaleháváme :).

 Po dvou osvěžujících hodinkách spánku se jdeme zaprezentovat. A hned v hale potkávám ředitele závodu Andreje Bergince a myslím, že objetí je z obou stran upřímné a radost nelíčená! :)
Hned využívám situace a Andrej obdrží malinký dáreček v podobě mého dresu s jeho jménem. Velké díky firmě Atex za jeho zhotovení! Ostatní pořadatelé jako malou vzpomínku na šílenou cyklistku z Čech obdrží podepsané šátky opět v mých černobílých barvách!

Mezitím kluci zařizují administrativní nezbytnosti a akreditace. Obdržíme kompletní závodní "polep" na auta ( startovní čísla, výstražné nápisy) a mimo jiné jako suvenýr nástěnný kalendář DOS 2010. Atmosféra je milá, upřímná a ze všech pořadatelů cítím snahu pomoci a přátelství.

U recepce se také potkávám se zbývajícími čechy na startu: Pepou Trchalíkem, Jirkou Hledíkem, Patrikem Bártíkem a premiérově se vidím se Sváťou Božakem. Už dopředu musím říci, že všichni předvedli skvělé výkony a až na Jíru Hledíka se dočkali slavnostního uvítání v cíli. A že to až tak obvyklé nebylo ukáží následující části reportáže!

Jak už jsem zmínila, tak počasí nás moc vlídně nepřivítalo a tak naše první cesta s Pavlem vedla k internetu a předpovědi. A především mě hodně poklesla brada, když jsem uviděla co nás čeká: v podstatě na celou dobu závodu déšť. Zpočátku sice přeháňky a slušných 13°C, ale v sobotu a v neděli stálý déšť a v noci 2°C! O tom, co to v reálu znamená asi vím v tento okamžik z týmu jen já:(. Každá nevinná chybička, každá nepřesnost, každý omyl je tvrdě potrestán nedojetím!

 V tuto chvíli mám oproti jiným obrovskou výhodu nepřeberných zkušeností, skvělého zkušeného týmu, maximálního vybavení i skvělého lékaře v týmu. A v duchu doufám, že tato poslední účast pro mě skončí úspěchem. I když pochybnosti jsou u mě jako vždy... Mou soupeřkou bude světová jednička Caroline van den Bulk z Kanady. Zatím máme skore 1:1 a já dobře vím ,že na kole jsem rychlejší. Její silnou stránkou jsou minimální pauzy a stálá byť pomalejší jízda a to přesně je i mým cílem v tomto závodě! Pokud se mi toto podaří splnit, tak věřím ve vítězství.

 Kluci z týmu připravují ozvučení auta a vše co je potřeba k technické přejímce auta pro závod a to samé čeká na Kubu Charváta co se týká kola. Jedná se především o bezpečnostní prvky vzhledem k rizikům, která při takto extremním závodu jsou.
Já se o nic nestarám a odpočívám, jím, spím a soustředím se. Je to naprostá nezbytnost a u fungujícho týmu normální. Všem patří už v těchto okamžicích velký dík.

Večer patří už tradičně slavnostní večeři spojené s losováním startovních časů. Vše probíhá v luxusním hotelu Jama nedaleko světoznámých jeskyň v Postojne. A ještě předtím je nezbytná technická porada všech vedoucích týmů, kdy se upřesňují pravidla, limity, a další technické záležitosti během závodu. Je to velice důležitá část přípravy na závod.
Vlastní los je pro mě hodně slavnostním okamžikem, kdy dostávám od Andreje jako jediná dres se jménem! Je to opravdu milá pozornost, která zahřeje. Čas startu 20:08 a Caroline 20:14.
Celý slavnostní akt si užívám na max a využívám okamžiku, kdy jsou na jednom místě všechny hvězdy světového ultra. Na fotografiích z minulého roku se tak objevují postupně autogramy Caroline van den Bulk, Marca Baloha, Christopera Strassera a ultramaratónské legendy Jure Robiče.
 

13.5.2010 DEN STARTU

Den D. První pohled patří z okna a není to příjemný pohled: prší, je zataženo a -+ 10°C. Hnus.

Nervozita vzrůstá a u mě už se roky projevuje tím, že nemohu jíst. Takže pouze symbolická snídaně a pak zase zpátky do postele nabírat síly. Mezitím samozřejmě přesně naplánované suplementy a doplňky. I to je nezbytná součást ultramaratónu.
Chlapi z týmu odjíždějí do centra Postojne, kde probíhá kontrola a přejímka závodních kol a doprovodných aut. Vše probíhá podle přesně daného scénáře. A za deště...

Alča s Pavlem ladí jídlo a zdravotní materiál. Oba s Pavlem doufáme, že nebude třeba!

Okolo poledne na pár okamžiků vysvítá slunko a tak rychle vyrážíme udělat fotky celého týmu na památku:). Je to ale posledí okamžik na dlouho, kdy vidíme slunce...Předpověď bude bohužel hodně přesná nebo dokonce bude malinko hůře.

Čas startu se neúprostně blíží a moje nervozita zákonitě roste. Od závodu čekám hodně a asi nejen já. Cítím to na každém kroku, jak mi ve Slovinsku fandí a podporují mě. Je to opravdu nezapomenutelný zážitek! A naopak tým si asi moje rozpoložení užívá opačně...

Oproti loňsku jsme na kole s Kubou udělali zásadní změnu. Mám nandané speciálně upravené nástavce a už dopředu musím říci, že to v prvních etapách byla obrovská výhra. Kromě další polohy jedeme o -+ 1km/h rychleji, což se může zdát málo ale při stovkách kilometrů je to hodně! Za tuto rychlost následně zaplatím téměř devastací pozadí, ale tak to prostě při vrcholných výkonech je.
Silnice ve Slovinsku jsou totiž jedna hrůza. I když přesněji je to jinak: Slovinci buď udělají novy koberec celý, což bylo na začátku závodu anebo povrch ponechají jeho osudu. Což bylo od druhé poloviny závodu...A devastace vypadá trochu jinak než u nás. Nejedná se o život ohrožující díry ale o neskutečně nerovný povrch, kdy se člověk odře do živého masa...
Druhou změnou, kterou jsme provedli byl menší tlak v gumách a to jednak kvůli pohodlí a jednak kvůli vodě. Fantastické TUFO plášťovky Elite Pulse jsme nakonec nafoukli na 9 barů -+. Na tyto gumy nedám dopustit a můžu je s klidným svědomím všem doporučit ať už v plášťovkové nebo galuskové podobě. Skvělá váha, odvalování, dobře drží a co je nezanedbatelné i přes svou hmotnost netrpí absolutně na defekty. Já na nich ještě za 2 roky žádný neměla.

Pohled z postele ven v 17 hodin, 3 hodiny před startem. Prší...Teplota zatím hrozivá není -+15°C, ale v tomto směru je předpověď děsivá ( v neděli v noci 2°C!) a můžu prozradit, že se téměř naplní. Horečně přemýšlím co na sebe. Jediná výhoda tohoto počasí je, že jsou malé teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. A tak se snažím vymyslet kombinaci, abychom až do rána jeli v jednom oblečení a neztráceli čas převlékáním, což znamená jet 230 km úplně nonstop. A prozrazuji už dopředu, že se nám to podařilo! Vypadá to na zbytečné honění minut, ale ve finále při takovémto závodě to dělá desítky minut a ty už rozhodují. Bylo mi už dopředu jasné, že s Caroline pojedeme na férovku velice vyrovnaně. Tedy pokud něco nezkazím jako loni.
Čili finální rozhodnutí co se týče oblečení na start a doufejme na prvních 230 km je: ultralight moira, tenký dres, dlouhý zateplený dres+vesta tenká nahoře. Dole zateplené membránové návleky na kolena, krátké kalhoty, dlouhé lykrové kalhoty. Na nohy zateplené membránové návleky a na ruce teplé rukavice bez membrány.

Společně s Pavlem kromě oblečení řešíme i to jak vyřešit péči o mé tři achillovy paty na těle: pravé koleno a oba lokty. Všechna tato místa nesnáší bytostně vodu a zimu a tak se není divu, že se občas orosím potem při představě, co mě čeká. Jako by se ultramaratónský bůh rozhodl mě vyzkoušet jestli na to opravdu mám a přísně dohlíží na to, abych si případné vítězství zasloužila...
Nakonec se s Pavlem shodujeme, že nebudeme na nic čekat a hned od počátku na všechna tři místa nalepíme natvrdo capsicinové ( hřejivé a protizánětlivé ) náplastě, přestože za tři dny reálně hrozí, že je nakonec sundám s kůží...

Mezitím se nezadržitelně blíží start. A protože je zaprezentovaných neuvěřitelných 65 závodníků, musel se start přesunout od hotelu Sport do samotného centra Postojne k nově postavenému hotelu Kras na hlavní náměstí. Myslím, že to přispělo atmosféře, samotné náměstí bylo plné lidí a člověku šel až mráz po zádech. Tour hadr:). Ve mě byly malinko obavy, jak se toto neuvěřitelné množství startujících na trati v první noci zkrotí. A je na místě prozradit, že Andrej Berginc společně se svým pořadatelským týmem předvedli bezchybnou práci a vše fungovalo na jedničku! Klobouk dolu!
Pro představu jedná se o zhruba 65 závodníků, 100 doprovodných aut, 325 lidi doprovodů, 50 pořadatelů. Docela mazec.

Velké množství startujících se promítlo i do samotného průběhu závodu. V něm platí kromě absolutního limitu, který už jsem zmínila i časové limity dojezdů na jednotlivé kontroly tzv. TIME STATION.
Samotný závod je dán naprosto přesně tzv. Routebookem - itinerářem, kde jsou kromě trati i přesně dané časové limity na jednotlivých TS a v cíli.
Samotný start probíhá intervalově jako časovka po dvou minutách a proto rozdíl mezi prvním a posledním na startu je více než dvě hodiny. A tudíž každý závodník si své limity musí přesně nejlépe s kalkulačkou:) spočítat sám, což bylo i zdůrazněno na technickém mítinku před závodem. Čísla v routebooku platí pro posledního startujícího a tím byl Jure Robič a ten samozřejmě limity neřeší:). Nicméně mým odhadem nejméně pro půlku startovního pole byla tato čísla klíčová!
V mém případě se jednalo o odčítání přesně 2 hodin, protože jsem startovala čtvrtá v celkovém pořadí. A vzhledem k tomu, že jsem v minulosti občas dojížděla na TS i 10 minut před limitem, tak je jasné, že to je hodně důležitá věc.

Tady je asi vhodná chvíle i na ohlédnutí za účastí 4 čechů v závodě. Takže postupně od "nejhoršího" k "nejlepšímu".

Právě proto, že jeden z nich, Jirka Hledík, tuto záležitost nezohlednil a jeho tým se dopustil fatální chyby co se týče časových limitů. Jak to asi musí bolet si umím živě představit...
Jirka předvedl velice kvalitní výkon, podpořený silnou vůlí a snahou dokončit neskutečně těžký závod v brutálních podmínkách. Startoval těsně za mnou a po mé první plánované pauze na druhé TS Kromberg mě v kopci předjel. Během druhé noci jsem ho opět dojela a předjela. V ten moment bych řekla, že se mu nejelo nejlépe. Postupně během závodu zpomaloval, což bývá dáno obvykle třemi základními aspekty: 1. fyzická výkonost, 2. přepálení začátku, 3. zdravotní problém. Co z toho hrálo hlavní roli to nevím. Jak jsem se v cíli dozvěděla a už naznačila výše, tak se jeho tým dopustil osudné  chyby a špatně spočítal limit. A tudíž byl Jirka pro nedodržení limitu na TS diskvalifikován. Nicméně podle mezičasů na jednotlivých TS se mi zdálo, že by mohl závod na hraně časového limitu dokončit.

Na velice pěkném třináctém místě skončil ve své premiéře Sváťa Božak. Klobouk dolů před výkonem, o kterém bohužel moc podrobností nevím. Příliš se neznáme, jen tak nějak trošku po mailu:). Myslím, že má, pokud u tohoto fantastického sportu vydrží, velkou budoucnost!

Desáté místo patří Pepovi Trchalíkovi. Umístění v první desitce mezi celou špičkou světových ultramaratónců je pro něj výborný výsledek. Pepa je excelentní vrchař, což tady myslím 100% zúročil. Občas má malé problémy se svou psychikou, ale tak kdo nemá:). Malinko možná také doplatil na poměrně malou účast v zahraničních závodech a tudiž menší zkušenosti.

O tom, že celý závod byl velice o zkušenostech potvrdilo umístění Patrika Bártíka na fantastickém sedmém místě! Bohaté zkušenosti mnoha roků ultrazávodění proměnil myslím, ve svůj nejlepší žívotní výsledek v takovéto konkurenci. Je neskutečně odolný a i přes občasný výpadek v závodě umí bojovat až do konce. I letos se razantně posunul ve výsledkách vpřed až ke konci závodu. Za svoje výkony v minulosti si tento výsledek více jak 100% zasloužil.

VŠEM GRATULUJI A VELICE MĚ POTĚŠILO JAK SILNOU ULTRAMARATONSKOU SKUPINU V ČECHÁCH MÁME! SKORO BYCH ŘEKLA,ŽE PO NEDOSTIŽNÝCH SLOVINCÍCH NEJVĚTŠÍ!

13.5.2010 20,08 START (Caroline 20:14 tedy o 6 minut později)

Zaplněné náměstí v Postojné je přítomno za střídavého deště a nedeště slavnostnímu startu. Z podzemních garáží luxusního hotelu Kras jsme naváděni na start na slavnostní podium s obrazovkou, která velice vhodně ukazuje závodníka v civilu. Pořadatelé mysleli na vše a každého si během slavnostního večera den předem vyfotili. Myslím, velice dobrý nápad! Přecejen v přilbě a brýlích toho moc vidět není...

Každý je podrobně představen včetně jeho úspěchů v minulosti a cílů v tomto závodě. Já už ani moc nevnímám a nekomunikuji...To je ale většinou u mě předzvěstí dobrého výkonu!

Jako další novinka je sledovací zařízení pod sedlem, které každý závodník obdržel na technické přejímce. Má snímat jakýkoli pohyb kola a vše má přesně zaznamenávat závod online na webových stránkách závodu. Na konci podia, které procházíme s kolem v ruce je připravený pořadatel a zařízení spouští. Jen pro zajímavost ma 250g...Ale je to stejné pro všechny, tak není co řešit.

START. Pod pódiem už na mě čeká policista na motorce a jsem naváděna zadem na vlastní trať k mému doprovodnému vozu. Tepovka je opět někde v pr... a srdce v krku...prostě klasika u mě a ani s roky se nic nezměnilo k lepšímu:).

Konečně vidím svoje doprovodné auto a necítím se už tak osaměle:). Pro letošek jsme pořídili megafon a tak se hned posádka hlásí:). Je to fakt hodně milé a společně s hudbou mi to velice zpříjemňuje jízdu a zahání nudu. Kromě toho prostřednictvím megafonu samozřejmě probíhá navádění. I když i na tom letos Andrej výrazně zapracoval a šipky jsou téměř na každé křižovatce!

Na konci Postojné se otáčíme o 90°vlevo a hned dostávám facku od větru...Uf takže je jasné, že prvních 150 km jedeme proti velice výraznému větru:(. Ale prozatím neprší, občas je mokro jen. Snažím se jet především podle pocitů a nic nehrotit. Toto nejsou závody, které by se rozhodovaly na prvních kilometrech. Pocity z jízdy dobré nemám, ale to je klasická daň za nutný 14 ti denní odpočinek před ultra závodem, kdy se pouze vozím okolo 10 hodin týdně. Proto velice těžko hledám rytmus a techniku. Ale dobře vím, že to je jen otázka času, kdy se srovnám.

Snažím se na maximum používat hrazdu a jasně cítím, jak mě zrychluje. Po necelých 2 hodinách od startu je tma a co mě zaráží je, že mě zezadu nikdo nepředjíždí! Je sice pravda, že startuji v nejslabší skupině závodníků, ale stejně to ukazuje, že špatně nejedem! Ve všech vesnicích se i přes pokračující noc fandí na maximum a mě z toho vždy mrazí v zádech. Přála bych každému toto zažít. Občas i slyším konkrétní Hanka go. Jak obrovský rozdíl proti Česku!

Pomalinku se blížíme k první kontrole a před námi se v noční tmě objevuje jeden blesk za druhým:(. V duchu jen tak marně doufám, třeba nás to mine! Ale ani náhodou. Přibližně na 80tém kilometru dostáváme přímý zásah a a během pár okamžiků jsem durch! Kromě pozadí, které je chráněno blatníkem a ten perfektně plní svoji funkci a zadní část těla je suchá. Mimo asi 2 účastníků má toto vybavení každý a je nezbytné. Chrání pozadí před pískem, který by během pár kilometrů úplně rozedřel zadek.

 V poslední třetině etapy před námi stojí několik opravdu prudkých kopců jejich % jsou mezi 12-15. Ale vzhledem k  tomu, že už se s nimi důvěrně znám po dvou účastíchv minulých letech, tak mi to ani nepřijde.Rozhodně je lepší takto trať znát než jet naslepo! Také letitá zkušenost. Těžké úseky, které jedu poprvý mě většinou psychicky rozhodí!
Jen v prvním kopci, který končí stopkou zažívám docela šok, protože jak je mokro a pršelo, tak vpodstatě nemůžu vůbec ze sedla. Kolo pode mnou tancuje jak divé:). Na čem ví bůh, protože nic ve tmě nevidím. A  já poprvé v životě jsem nucena jet +- 15% stoupání v sedě! A jde to i přes prvotní šok:) 

Další novinkou letos jsou v této fázi tratě úplně nové silnice, což mě naplňuje nadějí i pro další průběh závodu. Bohužel marně...:( Přibližně Vršičem je konec a tak 850 kilometrů tratě je klasický slovinský tankodrom. Ani ne tak díry, ale neustálé nerovnosti, praskliny, mezery mezi panely, a koleje. Hrůza.

Takže nakonec opak je pravdou a do první TS nakonec dojíždím po předjetí dvou závodníků, kteří startovali přede mnou na čtvrtém místě. Pro mě docela překvápko a je pravda, že asi od půlky etapy jsem se začala cítít technicky i fyzicky dobře. Problém zatím žádný, zastávka žádná a na TS do sebe obracím teplý vývárek:) od Alči zacvaklá v pedálu! A hned pokračujeme dál.

TS 1, CELKOVĚ 102KM, POSTOJNA- ŚMARJE NAD KOPROM 23:49, 102 KM, PŘEVÝŠENÍ 1300 METRŮ, ČAS 3:38, PRŮMĚR 28,1, TEPLOTA 13°C, POLAR
celkové pořadí mezi muži 41

Caroline van den Bulk - 14.5. 00:01, čas 3:47

 14.5.2010

Začátek druhé etapy je dlouhý táhlý sjezd a opět přichází naplno ke slovu nástavce. Jak už jsem zmínila určitě napomohly skvělému začátku závodu, který máme za sebou. Už jsem totálně mokrá, ale zima mi není. Prozatím je teplota okolo 13°C a hlavně stále jedeme hodně intenzivně. Jede se mi cyklisticky v pohodě a vypovídá o tom následně i čas na druhé kontrole.
Dostala jsem se do stavu, který potřebuji pro špičkový výkon: jakýsi trans, kdy se tělo "odhmotní" a soustředí se pouze na jízdu a vše s ní spojené. Vše ostatní jde mimo. A v tenhle okamžik i moje psychika většinou funguje na 100%!
Celá posádka doprovodného auta za mnou: Pavel, Kuba, Alča i Petr funguje na jedničku a dostávám stálý přísun energie i všeho dalšího co je třeba. Letos poprvé vůbec nezastavujeme celých 230km! A druhé auto Petr a Lucka už se také připojilo:).
Jako malá rozcvička před pořádným kopcem nás zahřejí krátké, ale výživné brdky po sjezdu k moři. Jsme zároveň v nejnižším bodě závodu a v nejzápadnějším místě. Znalost trati v tenhle moment dělá své. Dobře si pamatuji jak mě tyto -+15% stojky v minulých ročnících dokázaly psychicky rozhodit. Přesto se znovu a znovu v duchu nestačím divit v jakém terénu se ultramaratón dá jet. Akorát, že už to teď beru víceméně s úsměvem. Kyselým...:)
Na 40tém kilometru nás čeká notoricky známý kopec z vesnice Rižana dlouhý 20 kilometrů. Vzhledem k tomu, že je ale až na vyjímky krásně tempový , tak si ho víceméně užívám. Bohužel stále častěji prší a když neprší, tak je aspoň mokro. A to co nás čeká v další části tratě, si v tento moment nedokážu vůbec představit. Všichni v duchu doufáme, že předpověd prostě bude špatná. Přece není možné jet 48 hodin v dešti a 10 °C! Tomu prostě nikdo nemůže uvěřit!
Přesně na stejném místě jako loni v prudší části kopce opět stojí fanoušci a jejich podpora žene každého vpřed. A to jsou asi 2 hodiny v noci! Zvonce, řehtačky, volání! Úplně cítím tu další energii, kterou od nich dostávám. Vše se hluboko zarývá do paměti.
Až asi v polovině etapy nás začínají dojíždět první závodníci zezadu. Asi opravdu nejedu zas tak špatně. A k mé potěše je to Sváťa Božak. Jede skvěle! A postupně se pak v druhé polovině etapy přidají i další.A v samotném závěru těsně před TS to bude i Jure Robič, který startoval přesně 1:58 za mnou! Jeho průměr po 230 kilometrech s převýšením -+2700 metrů je téměř 35 km/h! Neuvěřitelné. A za ním v závěsu jede ještě Strasser, Štrancar a Ratshob. Tato ultramaratónská špička předvádí famózní výkony, když si člověk uvědomí, že se jede "časovka" v noci, za deště a v protivětru. A před nimi je ještě 1000 kilometrů!
My normální ultramaratónci jedeme už "rozumněji" :) a je na každém jakou taktiku v závodě zvolí. Nicméně platí, že čím " nižší" výkonost, tím je třeba přesněji dodržovat pauzy a dát tak šanci tělu regenerovat. Hlava chce samozřejmě po startu závodit a jet na max, ale prostě to není možné! Tento závod se totiž láme především druhou a hlavně pak třetí noc. A každý kdo začátek přepálí nebo nedá tělu šanci regenerovat je nemilosrdně v dalším průběhu potrestán kritickým úbytkem sil. Vzhledem k tomu, jaké počasí panuje a hlavně má v průběhu závodu být tak se k těmto pravidlům přidávájí další dva důležité aspekty: teplé jídlo a především "předimenzované" oblečení. Je třeba šetřit každým kilojoulem. Vše se sčitá postupně s dalšími hodinami jízdy. Samozřejmě je člověk mokrý, tomu se zabránit nedá. Ale vrstvením funkčních membrán, které fungují i mokré se zabrání prochladnutí a zároveň se ochrání klouby. Musím říci, že mě až šokovalo jak nalehko někteří jeli a to i do sjezdů! V tomto závodě jsem prostě slízla smetanu za těžké mokré tréninky v zimě, kde jsem se naučila jezdit i dlouhé třeba 5hodinové tréninky v totálním marastu v teplotě okolo 0°C a naučila oblékat do těchto podmínek.

A že i mistr tesař se občas utne:), se přesvědčujeme v městečku Sežana, co se týče navigace. Krásný táhlý sjezd a tak ležím na nástavcích a letíme dolů z kopce. Bohužel jsme jaksi zapomněli odbočit na jedněch semaforech... Tedy přesněji selhala technika ala megafon, já přehlédla šipku a než mě s autem dojeli tak je takových 500 metrů minimálně v pr...S brumláním sama se sebou a lehkým nadáváním před autem se vracíme zpět na trať. A znovu se mi potvrzuje jak naprosto zanedbatelný podnět mě dokáže rozhodit! A trvá dobrých 20 minut než jsem zase psychicky OK.
A opět prší!
Asi 12 kilometrů před TS si všímám, že mi nefunguje Polar. A jako závislák na číslech zastavuji...Uf co si myslí Kuba ani radši nechci vědět:). Ale slibuje nápravu a tak jedeme hned dále. Zpětně člověk moc nechápe, čeho je schopný...
Na druhou TS dojíždím OK a přesně podle plánu zastavuji a jíme teplé jídlo. Přibližně po 25 minutách dojíždi Caroline a rovnou pokračuje dále. Moc nechápu, že od startu jede s holými lýtky.
Kuba mezitím co jím dolaďuje a čistí kolo a hlavně rozchází rychlost na Polaru náhradním čidlem! Uznávám, že jsem úchyl, ale je to pro mě důležité:). Moc díky.
A v 5:16 už jsem opět vyhnána na trať. Pavel s Kubou jsou neúprostní a nepovolí mi ani minutu navíc. Přesně jak jsem je o to žádala před závodem. Je to u mě klíč k úspěchu.

TS 2, CELKOVĚ 229KM, ŚMARJE NAD KOPROM - KROMBERG 4:43,CELKOVÝ ČAS ZÁVODU 8:35, 127 KM, PŘEVÝŠENÍ 1400 METRŮ, ČAS 4:50, PRŮMĚR 26,2, TEPLOTA 12°C, POLAR
celkové pořadí mezi muži 39


Caroline van den Bulk - 14.5. 05:09, celkový čas závodu 8:55

2.část - pokračování

..:: Dres ::..