. . : :   H a n k a   E b e r t o v á   : :
 
: :   U l t r a m a r a t o n   : : . .
 
 
 
 
..:: Prezentační fotky ::..
 
..:: Počet přístupů ::..
83886
 
 DOS RAS 3

 

DOS RAS EXTREME Slovinsko 2010 aneb životní vítězství v nejtěžším závodě života aneb

48 hodin v dešti...

(  Postojna, 13.-16.5.2010, 1231 km, převýšení 14 000 metrů, limit pro dojetí žen 72:00)

 

 

 trať závodu:




....pokračování

Pauza na parkovišti za TS v Šmarje pri Jelsah trvá pouze 20 minut, kdy se stihnu opět najíst teplým jídlem a Pavel opět zkrotí koleno. Bolí, ale tak nějak přiměřeně a nijak mě ve výkonu neomezuje. Lokty OK. Prostě tělíčko konečně po 14 letech ježdění ultra pochopilo, že nemá protestovat:).

Stále prší! Teplota nepřesahuje 10°C a vítr je i na tuto noční dobu velice silný.

Třetí noc je zlomový okamžik závodu, kdy mozek chvílemi přestává správně vyhodnocovat reálitu. V tento okamžik máme za sebou pouhých 45 minut spánku za dvě noci a v plánu je po odstoupení Caroline spaní o délce 60 minut a to v následujícím TS Krško.

Nyní je ale v cestě ještě 63 kilometrů o velice těžkém profilu, kdy na nás čeká převýšení 800 metrů. Stále prší, projíždíme několik městeček s velkým provozem i v tuto noční dobu a já v dešti chvílemi nevidím vůbec nic. Jen odraz všech světel na lesknoucím se asfaltu a při jednom přejíždění kolejí, které registruji na poslední chvíli málem končím na zemi. Přinutit tělo se v tomto stavu více než 100% soustředit je obrovsky obtížné a chvílemi mám víc štěstí než rozumu.
Neustálý déšť v noční době a ještě k tomu třetí noc celý závod hodně zobtížnil. Je to i vidět na odstoupení dalších závodníků během této noci. Většinou je na vině déšť anebo nedodržení časových limitů závodu. Já se neustále pohybuji startovní listinou vpřed a po této etapě už budeme na vynikajícím 21. místě z 65 odstartujících "uděleženců", jak krásně slovinština nazývá závodníky:).

Stoupání, které nám stojí v cestě má pro mě příjemné parametry: 8,5 km a 300 metrů převýšení. Loni mě zastihl ve skvělém rozpoložení a tak se na něj víceméně těším. Letos bohužel můj stav v daný moment úplně nejlepší (určitě i z důvodu daleko kratších odpočinků i spánku) a tak jedu nahoru sice v pohodě, ale daleko pomaleji. A stav vědomí - nevědomí se postupně prohlubuje a poslední kilometr serpentýn jedu úplně mimo vnímání a na kole "spím".Protože loni jsem v dlouhém táhlém sjezdu také usnula, tak horečně přemýšlím jak se vybudit, abychom se bez pauzy dostali do Krška a mohla jsem konečně zalehnout. Neustálý déšť už téměř nevnímám a stále jedu bez mlžících se brýlí. Sjezd bude asi zajímavý...

V duchu hodně lituji odstoupení Caroline, protože to by byl přesně ten podnět, který by mě v tento okamžik probudil. Takto musím spoléhat na pozornost týmu a moji vůli. Přímý souboj "tělo na tělo" je totiž přesně to, co mě dokáže vybudit k daleko lepšímu výkonu. Takto jedu svůj stabilní výkon, který ale není podpořený závodnickým adrenalinem.

Překonáváme vrchol, beru si zimní bundu a rovnou sjíždíme dolu. Snažím se udržet maximálně pozornost, přesto naše rychlost dolu, mám pocit se blíží té, kdy jsme jeli nahoru. Polar nakonec ukáže maximální rychlost pouhých 30 km/h! Skoro neuvěřitelné. V moment, kdy se silnice trochu narovnává opět dochází ke střídavému mikrospánku a na prvním možném místě - tedy spíše úplně blbém... - zastavuji. Co asi říká momentální řidič  - ani nevím, kdo sedí v tu chvíli za volantem jestli Kuba nebo Petr - v autě za mnou nechci ani vědět. Moc jsem mu situaci neulehčila, ale prostě jsem už zastavit musela!
Na daném místě už stojí další kolega ze závodu a opět zásluhou majáku a světel nic nevidím. Pavel mě tlačí k další jízdě, ale nakonec se pomocí jídla rozhodujeme organismus zase probudit a opravdu dorazit bez pauzy až do Krška. Toto jsou rozhodující okamžiky a klíčové chvíle pro závod. Je třeba najít optimální řešení a ztratit co nejméně času.
Je přesně 24:00 a začíná poslední den závodu.

16.5.2010

Na stálém dešti se neustále nic nemění a teplota se také nemění a je 9°C - prostě počasí trvá na svém....Znalost trati je v tuhle chvíli zásadní výhodou a daleko snadněji se rozhoduje, jak řešit jednotlivé kritické situace.
Po asi 10ti minutách pokračujeme dále. Snažím se jet ze sedla a rozhýbat co nejvíce organismus. A vyplácí se. Zajímavé je, že v této části tratě, kterou jedeme vždy v tomto "stavu bezvědomí" mě úplně šokuje jak dlouhá je " rovinka" než přichází odbočka k prudkému 14%  kopci, který je samozřejmě nezapomenutelný. Vůbec si například za absolvované dva ročníky nepamatuji, že se projíždí městečko Kozje...

Zbývá posledních 20 kilometrů do Krška. Kupodivu prudká "stěna" mě vůbec neděsí a stejně jako loni ji v pohodě vyšplháme. Daleko těžších je následujících 10 kilometrů, kdy jezdíme nahoru dolu opět jakýmisi vesničkami po příšerném asfaltu. Mozek říká jedeme špatně! ale zkušenosti naštěstí opět tyto pocity násilně přehluší a bez jakéhokoli myšlení se snažím tento obtížný úsek překonat.

Konečně sjezd, který končí TS Krško! Snadných 10 kilometrů neustále malinko dolu přinese opět problém usínání a já dvakrát nebo třikrát usínám klasickým mikrospánkem. Strašně se těším až si konečně na slibovanou hodinku lehnu. Průjezd Krškem, kde je jediná jaderná elektrárna ve Slovinsku, je neuvěřitelný "opruz", kdy v duchu proklínám pořadatele. Kromě toho tu přibyla objížďka, takže musíme projet vlastně celé město až k druhému mostu přes řeku Sávu. A pak se zase vracíme. Úplně cítím jak  jsem naštvaná. Kromě toho zase začlo lejt z normálního deště, který panoval vlastně celou noc. Kdyby mi někdo před startem řekl co nás čeká za očistec, tak bych vůbec nevěřila, že se vtěchto podmínkách dá vůbec ultramaratón ujet, natož jak už asi můžu prozradit pro mě v absolutně nejlepším čase ze všech tří účastí! A to se letos zásluhou objížděk jede o 50 kilometrů víc.

Je přesně 1:51 a ja na TS Krško budím její obsluhu:). Vůbec se nedivím, protože tato nevděčná činnost všech, kteří patří do týmu pořadatelů je neuvěřitelně náročná a únava samozřejmě veliká stejně jako u všech účastníků. Všem těmto bezejmeným patří poděkování celého startovního pole. Andrej kolem sebe shromáždil úžasný tým, který povzbuzuje a vždy má dobrou náladu.
Následuje malinkaté hledání Petra Janouše s Luckou a přede mnou je kýžený spánek! Nic neřeším a během pár okamžiků se svlíkám ze všeho co mám na sobě. Opravdový promočený špinavý hnus. Je pro mě nepochopitelné jak to v autě dělají, že stále mám vše perfektně připraveno a v tento moment je auto krásně vyhřáto a bude sloužit jako má ložnice. Protože prší a prší a prší, tak tentokrát bude uvnitř husto :) a zůstávají i další členové týmu. Já nic neřeším a po pár okamžicích usínám. Dohoda je jasná: tentokrát 60 minut. Času máme sice plno, ale já se chci pokusit i o velice slušný cílový čas a to je ted má hlavní motivace v konci závodu.

 TS 9 - CELKOVĚ 1013 KM,  ŠMARJE PRI JELSAH - KRŠKO, 16.5. 1:51, CELKOVÝ ČAS ZÁVODU 53:43, 64 KM, PŘEVÝŠENÍ 800 METRŮ, ČAS 3:32 , PRŮMĚR 17,7, TEPLOTA 9°C, POLAR   
celkové pořadí mezi muži 21

Nevděčná role toho, kdo mě budí a musí vyhnat do neustávajícího lijáku, padla na Pavla. No nezávidím, ten pohled na mě asi moc optimistickej nebyl...Všichni v týmu ale plní přesně rozdané úlohy a já si stále častěji uvědomuji, že předvádějí v těchto podmínkách heroický výkon.
Soustředím se pouze na to co nejdříve vyjet na trať a radši vůbec nemyslím na to, co je venku...
Pořadí činností je jasné: 1.teplé jídlo, 2. oblíct se a to se rovná především promyslet, v čem se pojede v následujících hodinách, protože teď je mi samozřejmě zima, 3. dojít si na záchod - což v tento moment znamená poprvé velkou potřebu ( k  tomu je nutno podotknout, že to jasně vyjadřuje skvěle sestavený jídleníček, který nezatěžuje trávicí trakt vlákninou), 4. donutit se vyjet do lijáku! A k tomu podotýkám, že je přesně 3:53 minut :(
Jinými slovy v tento moment za sebou máme jedinou delší přestávku za celý závod! Po tété stránce máme za sebou vynikající závod, jak nakonec ukážu v celém časovém rozboru závodu na konci reportáže.

Opět mám po pauze velké problémy si sednout na sedlo. Zadní část těla je opravdu v dezolátním stavu a stojí mě docela velké úsilí se posadit. Kromě toho ať člověk chce nebo ne tak ztuhne a první kilometry po pauze jsou očistec - psychický i fyzický. A tak holt jedeme zase první kilometry pěkně ze sedla. Děkuju prozřetelnosti, že jsem se naučila jet bez problémů dlouhodobě po rovině ze sedla, což není až tak jednoduché, jak asi potvrdí každý cyklista. Chce to určitou specifickou techniku, kterou je třeba se vědomě naučit.
Na druhou stranu je vidět, že si tělo psychicky i fyzicky odpočalo a v nohách zase cítím sílu a kromě toho narozdíl od chvil před spánkem i jedu a nespím:).
Prvních 55 kilometrů této etapy je téměř dokonalá rovina s pár brdky a konečně i tady je vidět, že se nějaká silnice opravila, což kvituju s povděkem a moje pozadí s vděčností. Rychlost se i po rozednění pohybuje okolo 25 km/h a pocity jsou více než dobré. Schopnost regenerace organismu mě při těchto závodech vždy znovu a znovu udivuje. Stačí opravdu krátký odpočinek a alespoň u mě je poměrně velký efekt.
Nicméně jasně pociťuji absenci bezprostřední motivace a určitě nejedu úplně na maximum.

 Přesto mi pocitově trať rychleji ubíhá než loni. Tyto závěry závodů vůbec nemám ráda. Vždy mám pocit, že i 30 kilometrů je nekonečných. V hlavě, která po luxusní hodince spánku zase funguje, mi šrotuje a i dokážu přesně plánovat, kde je jaký kopeček. Kromě toho se mi na mysl vkrádá i myšlenka, že se mi splní velký sen a DOS se mi podaří konečně vyhrát. A k tomu v naprosto nelidských podmínkách a ve vynikajícím čase! Snažím se tyto myšlenky zahnat, ale jde to nesmírně obtížně. Do cíle sice už zbývá jen 250 kilometrů, ale ono je to relativní. To je celý Král Šumavy! A stát se může cokoli, protože organismus už je vyčerpaný tratí a především extrémním počasím.

Neustále jedu v mokrém a zimním oblečení. I když světe div se přestalo pršet! Okolo 50tého kilometru začínám dostávat z auta od Pavla další intenzivní dávku energie a pití. A protože už nemám chuť fakt na nic, vymýšlí Pavel šílenosti ala obložené chleby:). Má to malinkatý háček v podobě mých zimních promočených rukavic a tak mám paštiku všude:). Ale oba se při tom dobře bavíme a předávání " jednohubek" probíhá naprosto na jedničku. Jak dokáží oba řidiči po 3 dnech téměř bez spaní takto přesně na centimetr ke mě najet moc nechápu...Prostě profíci:). A "snídani", protože je okolo 6,30 ráno zapíjím teplým čajem:). No příště by kluci mohli teda připravit kafíčko:D.

 55 kilometr a po průjezdu městem Novo město je před námi poslední dlouhý stoupání závodu: pass Vahta - 11km, převýšení 400 metrů -+. Čili další na DOSu vyjímečně mi vyhovující "vzpon" ( slovinsky kopec). Pokaždý se mi jel velice dobře a ani letošek není vyjímkou. Jenže tentokrát v polovině dochází ke zlomu a objevuje se velká únava a tak trochu tupě pokračuji kupředu. Zajímavé je, jak najednou se tento pocit objevil. 
Nahoře pouze přioblékám zimní vestu a pláštěnku a jedeme dále. Přesně se mi potvrzuje naprostá nepředvídatelnost pocitů při tomto závodě. Opravduju lituju, že letos chybí přímý souboj jako třeba loni s Italkou Bianchi. Kromě toho je mi zima a tento pocit se ve sjezdu i přes důkladné oblečení ještě zvýrazňuje. Tak ani se není čemu divit nahoře je 7°C... A když se k tomu připočítá jízda neustále v mokrým, tak je to jasné.

Posledních 20 kilometrů do TS Črnomejl si tak trochu odtrpím a radši nepřemýšlím nad ničem. Další zlom v psychice a najednou je zbývajících 200 km strašně moc... Ale neprší a je jen mokro...Co člověku stačí ke štěstí...

Konečně TS a přivítání, které mě tam čeká, mě opět vysadí na koně. Teda aspoň psychicky. Povzbuzování všech je nejlepší povolený doping, který může být!
Fyzicky už je to mizerné a až do cíle se příliš nezlepší. Ale tak dalo se to po krutém průběhu předpokládat a tak mě to ani nepřekvapuje. Tento problém asi mělo plno závodníků. Je to jasně vidět z toho kolik jich v posledních 200 kilometrech odstoupilo, i když to spíše bylo zásluhou nestíhání časových kontrol a opravdu šíleného počasí třetí noc.

Scénář této TS je úplně stejný jako loni: stejné místo, stejné jídlo a rychlý odjezd. PIT Stop pouhých 17 minut:).

 TS 10 - CELKOVĚ 1107 KM,   KRŠKO - ČRNOMEJL, 16.5. 8:34, CELKOVÝ ČAS ZÁVODU 60:26, 93 KM, PŘEVÝŠENÍ 1000 METRŮ, ČAS 4:22 , PRŮMĚR 21,3, TEPLOTA 10°C, POLAR   
celkové pořadí mezi muži 20
 
Najednou opět zlom v psychice. Usazuje se ve mě pocit: užij si to! Každý kilometr trati, každé stoupání, každou minutu! Z hlavy vypouštím pocity únavy a začínám si každý metr tratě doslova a dopísmene vychutnávat. Nevadí mi kopce, nevadí mi rozbitá silnice, nic. A kromě toho se kolem nás začínají motat auta pořadatelů a tak to zůstane až do cíle! Je to další a to hodně příjemný pocit a mě začíná pomalinku docházet, že jsme zajeli fantastický závod.
V tuto chvíli vůbec nevím nic o průběhu závodu kromě informace, že fenomenální Jure Robič opět vyhrál! Tento závod nezná v mužské kategorii jiného vítěze! Netuším, že jedeme na vynikajícím 20tém místě celkově a ani příliš neřeším svůj čas. Na to už prostě v daný moment můj mozek nestačí.

Tato etapa sice vypadá hodně nevinně, ale není. Kromě toho, že začíná výrazným stoupáním dlouhým okolo 10ti kilometrů, na které teda moc dobré vzpomínky z prvního roku nemám. Letos ale problém není a tempově v klídku jedeme nahoru. A zbytek trati neustále mírně stoupá. Závěr je opět zpestřen poměrně výživným kopcem, který je jak se dále zmíním ještě zobtížněn vichrem proti.
Okolo nás se stále pohybují auta pořadatelů i rozhodčích. Připadám si hlídaná jako nikdy. Ale je to příjemné a rozptyluje a zabavuje to moji hlavu. Mimo to se i dočtu na asfaltu krásné povzbuzování a i to není vůbec nepříjemné. Podobné nápisy jsem už zažila na Vršiči a připadám si jako hvězdy na Tour:). Asi moc čechů toto na zahraničních závodech nezažilo! Je to fantastický a nezapomenutelný pocit. 
I počasí se konečně umoudřilo a tak i uvidíme zase jak vypadá slovinské sluníčko. I když, aby to nebyla až taková selanka a náhodou jsme se nerozmazlili :), tak se zvedl silný vítr a opět samozřejmě neomylně trefil směr přímo proti..Zajímavé je, že mě to nijak závažně nerozhodí a i po rovině jedeme teď v těchto podmínkách poctivých 25 km/h. Jakoby ze mě spadl stres a tělo se uvolnilo.

Je třičtvrtě na dvanáct a já usuzuji, že už opravdu ale opravdu pršet nebude. A jako luxus a nadstandart se rozhoduji si dopřát do cíle po 48 h mokrých zmrzlých nohou jízdu v suchých botách. A tak se rozhoduji zastavit a přezouvání spojuji ještě s jídlem. Jaké blaho je vlízt do suchých ponožek a bot se nedá ani popsat.
Společně s námi zastavují pořadatelé z "vozu číslo 4" a po prosbě o foto na památku jim ji bez problémů plním. I oni mi hodně pomohli svoji podporou a splnění tohoto přání považuji za minimální poděkování ode mě. Sice pořád závodíme, ale tady opravdu o minutu nejde.

Únava je hodně veliká a u mě už převažuje komunikace ve stylu tupé kývání "ano" či tupé kývání "ne" :). Přesto někde uvnitř jsem opravdu šťasná, že se mi splní sen, který jsem předsevzala už před třemi lety: vyhrát DOS - přetěžký a atmosférou nepřekonatelný ultramaratón na světě. A k tomu v tomto brutálním počasí, kdy do cíle nakonec nedorazí 38 závodníků z 65, kteří odstartovali! A letos je vše podepřeno skvělým bezchybným výkonem mým i mého týmu.

A jako třešnička na dortu je vítězství nad současnou dámskou světovou ultramaratónskou jedničkou Caroline van den Bulk z Kanady v přímém souboji. Ta sice do cíle nedorází a ze závodu odstoupila, ale víceméně až v okamžiku, kdy jsme na ni v sedmé etapě získali rozhodující náskok.  Caroline je nicméně formát a dorazila i na slavnostní vyhlášení. Pomocí Pavla a jeho překladu jsme se i o průběhu závodu pobavily. Stěžovala si na křeče a nevolnost. Nicméně nějaký zdravotní problém má při těchto závodech každý a je třeba ho překonat. Malinko si za problémy asi i může Caroline sama, protože jela více než 500 kilometrů s holými lýtky a to bylo okolo 10°C. To lze udělat u krátkého závodu na max, ale ne při ultra!
Společně s týmem jsem se po závodě shodla, že tyto nelidské podmínky mi asi hodně nahrály. Nemám totiž problém se s nimi vyrovnat a hrozba "zmrznutí" mě hnala stále dále a tak nevznikly žádné zbytečné prostoje. Samozřejmě mi pomohly výrazně i 15leté zkušennosti a v neposlední řadě skvělý a také bezchybný tým.

Zajímavé je, že letos jsem fyzicky sice unavená hodně - což je spíše "práce" vyčerpávajících" podmínek, ale nemám žádné halucinace a i si přesně pamatuji trať. Čili zase jsme se posunuli dále!

Zbývá asi 20 kilometrů do poslední časové kontroly a proti mě se objevují 2 cyklistky v růžovém: Ajda Opeka a Tjaša Rutar. Chvilku mi trvá než mi dochází o koho se jedná, ale pak je to jasné! Je to čestný doprovod od pořadatelů:). Sice malinko hledáme společnou řeč:) (nakonec oni slovinsky a já česky a funguje nejlépe:D), ale dozvídám se celý průběh závodu a dostávám pokyny pro závěrečné kilometry. Přiznávám, že "najboljeje zmagovalka" pro mě zní hodně příjemně.(zmagovalec=slovinsky vítěz)

Stále více a více mi dochází, že máme za sebou vyjímečný, fantastický a pro mě životní závod! Výkonem i výsledkem. Jako by mi cyklistický panbůh vrátil celé to trápení v posledních dvou letech, kdy postupně stávkovalo koleno a pak pro změnu loket. Letos v zimě i počasí a toto byl scénář, o kterém jsem při nekonečných hodinách na trenažéru snila!
Vlastně až v posledních 2 letech přišly moje největší úspěchy a jsou podpořeny fantastickými lidmi v týmu, kteří za mnou v tu dobu stojí. Hodně jsem jejich zásluhou srovnala hlavu a psychiku na závodech. Jejich více jak stoprocentní podpora je pro mě strašně důležitá a to mi předtím opravdu chybělo. A asi se zúročilo i těch 15 let tvrdého tréninku, které mám za sebou.

I přes opravdu drsný protivítr stoupáme společně posledním nepříjemným kopcem závodu k TS Nova vas, ale mě nevadí vůbec nic:). Společně jedeme s dalším účastníkem Brankem Kovačičem a každej chvilku táhá pilku :). Už asi 100 kilometrů se takto na střídačku předjíždíme a dojíždíme. Branko startoval o 2 minuty přede mnou a tak jde vlastně o přímý souboj o 20té místo celkově. Jenže já to vůbec neřeším a Branko asi nechce prohrát se ženskou a tak nakonec dojíždí pár minut přede mnou:).

 TS 11 - CELKOVĚ 1194 KM, ČRNOMEJL - NOVA VAS, 16.5. 13:38, CELKOVÝ ČAS ZÁVODU 65:30, 87 KM, PŘEVÝŠENÍ 1300 METRŮ, ČAS 4:22 , PRŮMĚR 19,9, TEPLOTA 13°C, POLAR   
celkové pořadí mezi muži 19

 Podpis na TS Nova vas a přede mnou je závěrečných 38 kilometrů na DOSu. Pocity se strašně rychle střídají od dojetí po euforii z vítězství a pro mě hlavně z výkonu až ke smutku, že už toto nikdy nezažiji! Hlavou mi prochází celá kariéra ULTRA a děkuji všem nahoře, že jsem toto mohla na závěr zažít. Je to skoro jako sen a člověku se ani nechce věřit, že se mi vše co jsem si přála dokázat vyplnilo... Přála bych každému toto zažít a já už naštěstí dospěla do stavu, kdy si tyto okamžiky umím vrchovatě vychutnat.A naplno to i dělám!

Přesně podle slibu na startu se objevuje okolo desátého kilometru Milan Potužák, čech, který mi vždy ve Slovinsku pomáhá a já na něj chrlím své pocity:). Nicméně rozhodčí jsou neoblomní a nikdo se mnou  kromě pořadatelů nesmí jet a tak další zážitky musí počkat do cíle. Přesto je jeho přítomnost pro mě velice milá a každý rok ho už už vyhlížím:).

Na dvanáctistémstodvacátémprvém kilometru na mě čeká poslední "vzpon" a v autě Andrej Berginc! Radost nás obou je nelíčená a znovu a znovu si užívám překrásné pocity. Neustále mě doprovází obě jmenované cyklistky a malinko mi dávají v kopci sodu:). Holt už tak bujná nejsem. Ale upřímně se o to ani nesnažím...

Dvanactistýstodvacátýpátý kilometr a úplně poslední sjezd:). Andrej přede mnou a protože se začíná motat více aut okolo mě než je zdrávo a jedeme dost natěsno, tak mám oči navrh hlavy, aby náhodou něco...Troubení všech aut okolo mě, potlesk a ve mě se všechno svirá a běhá mráz po zádech!

Konečně náměstí okolo hotelu Kras odkud jsem před 67 hodinami a 8 minutami vyjela. Poslední TS, poslední mezičas, poslední podpis! Konec! A Andrej Berginc je první s kým přichází upřímné radostné objetí!

Přestože jsem pořadateli hnána na pódium k oslavám, tak já cítím potřebu nejprve poděkovat všem členům týmu a první prchavé okamžiky radosti a uspokojení si užít s nimi.

Teprve pak se podřizuji a následují krásné okamžiky před diváky na pódiu a oslavné foto se všemi z týmu a i klasické poděkování dvoukolému Kubovi, který to letos tedy vůbec neměl snadné, protestoval jen minimálně a s pomocí dvounohého Kuby věrně sloužil:).
Poprvé po letech mám i potřebu něco na pódiu říci a s pomocí "boží" a Pavla se to i daří. Myslím, že největší úspěch má Pavlova replika, že RAAM se stane kvalifikací pro DOS RAS Extreme :).

Nádherné večerní vyhlášení na hlavním náměstí v Postojné jen podtrhuje moji euforii, přestože tělíčko klasicky vypíná fungování...Pro mě je největším zážitkem stát na pódiu s legendou ULTRA Jure Robičem a společně s ním přebírat vítězný dres!

Jedna z cen je docela příhodná - večeře pro celý tým - a tak si ještě všichni společně užíváme neopakovatelné chvilky, kdy je únava i radost největší!

TS 12 - CELKOVĚ 1231 KM,  14 150 metrů převýšení, NOVA VAS - POSTOJNA - CILJ, 16.5. 15:16, CELKOVÝ ČAS ZÁVODU 67:08,
37 KM, PŘEVÝŠENÍ 350 METRŮ, ČAS 1:38 , PRŮMĚR 22,5, TEPLOTA 13°C, POLAR   
celkové pořadí mezi muži 20

 

STATISTIKA NA ZÁVĚR:

SPONZOŘI

KNAUF - finanční podpora

STAROBRNO - finanční i materiální :) podpora

AUTODOPRAVA Jiří Eisner - finanční podpora

TUFO - obutí a kola

DAFIT - veškerá výživa a suplementy

ATEX - veškeré oblečení cyklistické i týmu

CELKOVÁ STATISTIKA ZÁVODU:

Vzdálenost 1231 km
Převýšení 14 150 metrů
Čistá doba 56:38, průměr 21.74 km/h
Celkový čas 67:08, průměr 18.34km/h
Doba spánku 105 min, druhá noc 45 min, třetí noc 60min
Počasí Zataženo, 48 hodin déšť, silný vítr po většinu závodu
  Nejvyšší teplota:  Postojna 13°C
  Nejnižší teplota: Vršič 5°C
 

Odstartovalo 65 "udeleženců" a závod dokončilo pouhých 27 závodníků!

 

Doprovodná auta Ford Transporter Petra Stibůrka
 

Škoda Octavia Petra Janouše

 

Doprovodný tým: Jakub Charvát- vedoucí týmu, řidič, navigátor, mechanik
 

MUDr. Pavel Homolka - lékař, psycholog:) a starost o výživu

  Petr Stibůrek - , řidič, navigátor
  Alča Fridrichová - jídlo pro mě i tým a veškerá péče o mou osobu
  Petr Janouš - fotograf, řidič, navigátor
 

Lucka Skřivánková - řidič, společně s Alčou krmič, navigátor, fotograf

Kola

KUBA – Triexpert Cobra IRC, sada Campagnolo Centaur 53/39 + 13/29, kola Campagnolo Eurus, obutí TUFO plášťovky C Elite Pulse, Sporttester Polar 725x, sedlo Fizik Vitesse, pedály Keo Carbon, tretry NIKE Altea 2, nástavce Profile Design,doplňky Zefal, světlo Sigma POWERLED Black edice

 

MIKEŠ – Morati 1,1, sada Campagnolo Centaur 53/39 + 12/27, kola TUFO Carbone + galusky TUFO HI-Composite Carbon,  sedlo Fizik Vitesse, pedály Keo Carbon

 PODĚKOVÁNÍ

A NA ÚPLNÝ ZÁVĚR PODĚKOVÁNÍ FANTASTICKÉMU TÝMU, KTERÝ ODVEDL MAXIMÁLNÍ VÝKON BEZ CHYBIČKY!
PAVLU HOMOLKOVI, KUBOVI CHARVÁTOVI, ALČE FRIDRICHOVÉ, PETRU JANOUŠOVI, LUCCE SKŘIVÁNKOVÉ, PETRU STIBŮRKOVI -  JEJICH PRÁCE A NASAZENÍ AŽ TAK NENÍ VIDĚT, ALE  LETOS MÁ CELÝ TÝM MINIMÁLNĚ STEJNOU ZÁSLUHU NA VÝSLEDKU JAKO JÁ! ODVEDLI V OPRAVDU HUMUSÁCKÝCH PODMÍNKÁCH NEUVĚŘITELNÝ VÝKON!
DÍKY MOC VŠEM BYLI JSTE NEJ TÝM ZA CELOU DOBU CO TYTO ZÁVODY JEZDÍM. DÍKY! DÍKY! DÍKY!

DALŠÍ PODĚKOVÁNÍ PATŘÍ TOMÁŠI ŠMÍDOVI, KTERÝ VE SPOLUPRÁCI S PETREM JANOUŠEM TVOŘIL ON-LINE ZPRAVODAJSTVÍ NA MÉM WEBU!

PODĚKOVÁNÍ SAMOZŘEJMĚ I VŠEM SPONZORŮM, BEZ KTERÝCH BY TO TAKÉ NEŠLO.

A VŮBEC DÍKY VŠEM, KTEŘÍ FANDILI, SLEDOVALI A I NAPSALI POVZBUZUJÍCI SMS.

ZHODNOCENÍ ZÁVODU

BEZ JAKÝHKOLI POCHYB TO BYL MŮJ NEJTĚŽŠÍ ULTRAMARATÓN V ŽIVOTĚ. MÚJ NEJLEPŠÍ VÝKON I VÝSLEDEK!

Asi je zajímavé, že i Jure Robič tento závod zhodnotil pro něj jako druhý nejtěžší v jeho kariéře.

Z mého hlediska myslím zasloužené vítězství. V daný moment jsem prostě byla podle mě lepší než Caroline. Do Slovinska jsem si přivezla životní formu a tu podpořil 100% tým. Určitě nám nahrály brutální podmínky - 48h déšť a -+10°C, které já prostě umím překonat a pomocí zkušeností řešit. Tím více si ale já výsledku a především výkonu cením.
Pro mě asi životní závod po všech stránkách. Vyhnula jsem se kromě jednoho okamžiku, kdy mě podpořil tým, jakémukoli výpadku a co je myslím důležité poučili jsme se z loňských ne úplně povedených nocí. Letos byla připravena úplně nová taktika a ta vyšla více než na jedničku. To samé se týká jídla, které jsme také změnily a přesně napasovaly na podmínky, které panovaly.

Další nesmírně silný okamžik pro mě byla atmosféra, která se dotýkala i konkrétně mé osoby, kdy pořadatelé věděli, že jedu naposledy. Jejich pozornost i fandění v kteroukoli noční či denní dobu bylo pro mě nezapomenutelným zážitkem! Fandění i normálních lidí během celého závodu v kterékoli fázi je opravdu jako z jiné planety. I třeba 500 kilometrů od startu lidé vědí co se jede a dokáží povzbudit. Prostě Slovinsko je ultramaratónu země zaslíbená a třeba "amíci" mají co dohánět...

Kromě toho nelze nepoděkovat pořadatelům v čele s ředitelem Andrejem Bergincem. Závod je opravdu špičkově organizován s mnoha technickými vychytávkami, obětavostí všech pořadatelů a úžasnou atmosférou. A kromě toho je vidět jak se rok od roku vše vylepšuje a vychytává. Andreji díky!

Jen ta trať mi na ultramaratón přijde poněkud brutální:).

 
 
..:: Dres ::..